Den první...

14. 12. 2011 | † 16. 12. 2011 | kód autora: PDc

Tak jsem se konečně odhodlal, po jistých vnitřních bojích, zkusit uvolnit své vnitřní pnutí a nespokojenost, kterou utápím v alkoholu a zkusím se vypsat. Beru to jako určitou formu terapie. Doteď jsem psal na různá fóra, pod různými nicky a v alkoholovém opojení jsem se snažil řešit svět. Nastal čas, kdy na svět seru. Je to pokaždé, když si dám první sklenku. Což je právě teď. Ale už po 10. či 12. sklence se mě opět zmocňuje pocit, že jedině JÁ jsem schopen spasit tento bídný svět. Ráno však přichází kruté vystřízlivění (myslím obrazně, protože to skutečné přijde občas až odpoledne, někdy vůbec). A následuje neskutečně mučivých 8 hodin v práci. Naštěstí vím, že po přežití tohoto krušného času si opět dám svůj oblíbený ALKOHOL. Nedělám rozdíly - je mi jedno z čeho se motám. Hlavní je, aby to bylo rychle. Pivo je fajn, chutná mi moc (hlavně v létě), ale abych "ho" měl, musel bych jich vypít tak 6-8. To je nadlouho a hlavně potom chodím furt na OO. Víno je taky v pohodě, ale pálí mně po něm žáha a taky hodně odvodňuje. Ideální (i když nejdestruktivnější) je pro mě tvrdý alkohol. Vodka, Rum, občas Slivovice (když je). Dnes tomu není jinak. Piju vodku, nijak zvlášť chutnou, ze suprmárketu za 70 vočí (40%) a už mám půlku v sobě. Se štamprdlema se neobtěžuju, peru to do sebe z láhve na prudko. Zapíjím. Bez toho bych se pozvracel. Ptáte-li se jestli mě to baví, tak říkám, že ne. Bohužel, z tohoto kolotoče, který funguje už cca 5-6 let nedokážu vyskočit. Jednou jsem to zkusil. Chvilku to šlo, ale pak nebylo co dělat a začalo to nanovo. Koníčků mám hodně, v tom to není, ale NĚCO (a nevím co) mi furt chybí. Ku*va, kdybych aspoň věřil v Boha...Ale to ne. Po všech životních zkušenostech a peripetiích jsem na beton přesvědčen, že nic jako Bůh není. Ne, že bych předtím o něčem podobném neuvažoval! Dlouho, velmi dlouho jsem se tímto tématem zabýval (cca 13 let). Dospěl jsem kam jsem dospěl. Nikomu víru neberu, ale já musím žít bez ní. Jsem ateista (díky Bohu) :-)

Nejhorší  na alkoholismu je to, že si MUSÍTE konečně přiznat, že jste alkoholik. Pak s tím jde něco dělat. Teda aspoň u Vás. U mě ne. Aspoň zatím.

Zítra nashle.

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky osobni

Související články